Kapitoly
Básnická sbírka edice Analogonu.
Jan Richter (1978), kmenový autor z okruhu časopisu Analogon, člen surrealistické skupiny od roku 1999. Publikoval časopisecky (Analogon, Weles), knižně vydal sbírku Faktografie (2002). Je zastoupen v reprezentativních sbornících surrealistické tvorby Letenka do noci (2003), Jiný vzduch (2011), Princip imaginace (2016) aj.
„Pokud jde o mé psaní, mohl bych hovořit o zhruba dvou principech. Jedním (tím méně frekventovaným) je princip vnitřního modelu, tedy stavu, který ve mně většinou dlouho zraje jakožto modulace původního motivu/myšlenky a na který se postupně nabalují další podněty, jež se mezi sebou dostávají do vlastní, neovlivnitelné interakce. Zároveň ovšem jsou vystaveny povětrnostním podmínkám a proudům vědomí nebo nevědomí. Častěji však propadám do jakéhosi extatického stavu, tj. do rozpoložení blízkého psychickému automatismu – existuje jistě větší množství subvariant, někdy hraničících s fyzickou bolestí, jindy s ohromujícím veselím či snad štěstím. Záleží na tom jak, záleží na tom kdy, s kým, proč etc. V poslední době často nechávám pouze torza takových „vytržení“ a ostřeluji je motivy bdělými, rozumnými, nechám je na sebe ‚hledět‘. Čekám, co z toho bude.“
Jan Richter
Jan Richter (1978), kmenový autor z okruhu časopisu Analogon, člen surrealistické skupiny od roku 1999. Publikoval časopisecky (Analogon, Weles), knižně vydal sbírku Faktografie (2002). Je zastoupen v reprezentativních sbornících surrealistické tvorby Letenka do noci (2003), Jiný vzduch (2011), Princip imaginace (2016) aj.
„Pokud jde o mé psaní, mohl bych hovořit o zhruba dvou principech. Jedním (tím méně frekventovaným) je princip vnitřního modelu, tedy stavu, který ve mně většinou dlouho zraje jakožto modulace původního motivu/myšlenky a na který se postupně nabalují další podněty, jež se mezi sebou dostávají do vlastní, neovlivnitelné interakce. Zároveň ovšem jsou vystaveny povětrnostním podmínkám a proudům vědomí nebo nevědomí. Častěji však propadám do jakéhosi extatického stavu, tj. do rozpoložení blízkého psychickému automatismu – existuje jistě větší množství subvariant, někdy hraničících s fyzickou bolestí, jindy s ohromujícím veselím či snad štěstím. Záleží na tom jak, záleží na tom kdy, s kým, proč etc. V poslední době často nechávám pouze torza takových „vytržení“ a ostřeluji je motivy bdělými, rozumnými, nechám je na sebe ‚hledět‘. Čekám, co z toho bude.“
Jan Richter
Comments
Sign in, so you can add a comment.
No comments yet. Be the first!