Lelio
Čapek se o tomto souboru svých prvních samostaných povídek sám vyjadřuje: „Mínil jsem skládati literaturu asi tak jako hudbu, ovšem ne hudebností slohu, ale samotným způsobem skladby. Zároveň zůstává ale ve mně mnoho z malíře; proto to nejsou příběhy s časovým rozvinutím, ale věci kladou se k sobě spíš symfonicky a klenou se jakoby kolem sebe; žádná anekdota, děj…“
Comments
Sign in, so you can add a comment.
No comments yet. Be the first!