Manitoba
Třetí sbírka Davida Vody (nar. 1976), básníka a historika umění, je jako spirála, která se napíná, smršťuje, roste. Jeho poezie pulzuje od hmotného k duchovnímu a zpět. Lze jí propadnout jako papírovým dnem. Vidět ji v barevných kostkách poskládaných na holé zemi. Slyšet ji v altu hortenzií. Dotýkat se jí, když kráčíš po dně vrásky kolem milovaných úst. David Voda ve své Manitobě tvoří vše nové. Z nápisů tužkou po bílé stěně, z ladění zvonů, bzukotu pump, bobulí pámelníku, ze světla, v němž žijeme. Manitoba je v řeči kmene Krí místo, kde se prérie úží, aby duch prošel uchem jehly. Mezi životem a smrtí je trhlina, předkové přicházejí, aby pojedli z našich talířů, a mizejí syti našimi úlitbami. Kosmem zní jazyk jako chůze, láme bochníky sněhu, drtí skořápky popelavých vajec. Do úžiny ducha lze vstoupit odkudkoli, jen položit klepadla na své spánky.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!