Někdo se najde
Do starého činžáku s podivnou moderní nástavbou se jednoho dne nastěhuje s otcem malý chlapec Oliver. Připadá si osamělý a stýská se mu po matce, která zůstala v Británii. Potuluje se domem a nejraději tráví čas v „sanatoriu“, na podestě špinavého schodiště, kde vysedává na staré lavičce a čte. Všichni sousedé ho znají, i když se často neznají ani mezi sebou. Obyvatelé bytovky na Kalinové ulici by totiž nejraději mnohdy byli ostrovy sami pro sebe, jenže toho mají příliš mnoho společného. Schody, stoupačky, díru ve střeše. Vědí o každém svém pohybu, slyší se navzájem kýchat, nadávat, vzdychat při milování. Sdílejí vzpomínky a naději, že vždycky se někdo najde.
Vždycky je spojoval dům, ve kterém žijí.
A teď i ten tmavovlasý chlapec s knihou na schodech.
Do starého činžáku s podivnou moderní nástavbou se jednoho dne nastěhuje s otcem malý chlapec Oliver. Připadá si osamělý a stýská se mu po matce, která zůstala v Británii. Potuluje se domem a nejraději tráví čas v „sanatoriu“, na podestě špinavého schodiště, kde vysedává na staré lavičce a čte. Všichni sousedé ho znají, i když se často neznají ani mezi sebou. Obyvatelé bytovky na Kalinové ulici by totiž nejraději mnohdy byli ostrovy sami pro sebe, jenže toho mají příliš mnoho společného. Schody, stoupačky, díru ve střeše. Vědí o každém svém pohybu, slyší se navzájem kýchat, nadávat, vzdychat při milování. Sdílejí vzpomínky a naději, že vždycky se někdo najde. Vždycky je spojoval dům, ve kterém žijí. A teď i ten tmavovlasý chlapec s knihou na schodech.
Vždycky je spojoval dům, ve kterém žijí.
A teď i ten tmavovlasý chlapec s knihou na schodech.
Do starého činžáku s podivnou moderní nástavbou se jednoho dne nastěhuje s otcem malý chlapec Oliver. Připadá si osamělý a stýská se mu po matce, která zůstala v Británii. Potuluje se domem a nejraději tráví čas v „sanatoriu“, na podestě špinavého schodiště, kde vysedává na staré lavičce a čte. Všichni sousedé ho znají, i když se často neznají ani mezi sebou. Obyvatelé bytovky na Kalinové ulici by totiž nejraději mnohdy byli ostrovy sami pro sebe, jenže toho mají příliš mnoho společného. Schody, stoupačky, díru ve střeše. Vědí o každém svém pohybu, slyší se navzájem kýchat, nadávat, vzdychat při milování. Sdílejí vzpomínky a naději, že vždycky se někdo najde. Vždycky je spojoval dům, ve kterém žijí. A teď i ten tmavovlasý chlapec s knihou na schodech.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!