Novými cestami

Monografie velmi podrobně analyzuje přelomové
období v moderních dějinách Kosova. V průběhu let
1958-1969 se v několika etapách zásadně změnil
dosavadní přístup jugoslávského autoritativního
režimu ke správě Kosova. Titova oligarchie postupně
zcela zrovnoprávnila zdejší většinové albánské
obyvatelstvo a správu autonomní oblasti předala
komunistickým funkcionářům albánského původu.
Cílem této politiky bylo výrazně zrychlit ekonomický
rozvoj Kosova a pobídnout zdejší Albánce, aby přijali
Jugoslávii za svoji vlast. Přehlíželo se přitom, že tyto
změny se dějí na úkor kosovských Srbů, kteří byli
stále více vystaveni projevům diskriminace ze strany
většinového etnika. Za přechodný jev se považoval i
náhlý vzrůst albánského nacionalismu. Výsledky
nového kursu se však ukázaly jako problematické.
Kosovští Albánci pouze částečně přijali modernizační
podněty. Jejich velká většina se i nadále odmítala s
Jugoslávií identifikovat. Monografie se zabývá nejen
politickým vývojem a mezietnickými vztahy v
regionu, ale obsáhle se věnuje i ekonomickému a
sociálnímu vývoji Kosova ve sledovaném období.
Opírá se o příslušnou, nijak početnou, sekundární
literaturu a memoárovou produkci. Vychází
především z rozsáhlé, doposud neprobádané archivní
dokumentace uložené v bělehradských archivech.