O spravedlnosti
Über die Gerechtigkeit
Že člověk dává druhému, co je jeho, co mu náleží — na této zásadě stojí veškerý spravedlivý řád na světě. A zase veškeré bezpráví vychází z toho, že se člověku upírá nebo bere, co je jeho, a to ne snad pro neštěstí, neúrodu, oheň, zemětřesení, ale z vůle člověka.
O této ideji, která dává suum cuique — každému, co jeho je — budeme mluvit na následujících stránkách. Tato idea se stala společným majetkem západní kultury od starověku přes Platona, Aristotela, Cicerona, Ambrože, Augustina a především prostřednictvím římského práva. Přesněji řečeno, budeme mluvit o uvědomělém postoji, jímž člověk dává každému, co je jeho. Bude řeč o ctnosti spravedlnosti.
»Spravedlnost je postoj (habitus), jímž přiznáváme se stálou a vytrvalou vůlí každému, co mu náleží«.
O této ideji, která dává suum cuique — každému, co jeho je — budeme mluvit na následujících stránkách. Tato idea se stala společným majetkem západní kultury od starověku přes Platona, Aristotela, Cicerona, Ambrože, Augustina a především prostřednictvím římského práva. Přesněji řečeno, budeme mluvit o uvědomělém postoji, jímž člověk dává každému, co je jeho. Bude řeč o ctnosti spravedlnosti.
»Spravedlnost je postoj (habitus), jímž přiznáváme se stálou a vytrvalou vůlí každému, co mu náleží«.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!