XY-FI

Člověk, vržen do světa, onomu světu často nevěnuje pozornost: nevnímá, co vše ho obklopuje. A nezáleží vůbec na rozměru či „viditelnosti“: jak často se vědomě podíváte na les a vnímáte jeho celistvost? Symbiózu všech rostlin a zvířat, jež onen les dělají lesem? Poezie je pro takovou všímavost nástrojem velice vhodným. Minimálně v české poezii konkrétní tendence (iniciativa Přírodní lyrika a příslušné autorstvo či v poslední době tvorba vanjeka nebo Lucie Kubalíkové) dokazují, že si člověk všímat umí – a nezůstává u masivů, posunů tektonických desek, ale věnuje pozornost i tomu nejmenšímu, často okem neviditelnému stvoření, dokáže být až „buněčně“ detailní (např. Alžběta Králová ve své debutové sbírce).

Andrea Chadimová ve výběru z právě vycházející básnické knihy XY-FI jde ovšem ještě dále: na oné buněčné úrovni otevřeně fabuluje: Xerra a Yasin, dva tvorové, kteří by jinak byli světu skryti, jsou najednou obnaženi do té míry, že jejich milostný život a vzájemné interakce se stávají předmětem zkoumání, jejich pohyby a dotyky nalézají chladný odraz v úryvcích z laboratorních protokolů. Ovšem toho, kdo Xerru a Yasina pozoruje, těžko lze označit za někoho jakýmkoli způsobem nadřazeného, vyvinutějšího… Pozorovatelstvo má zde roli až voyeurskou, nepřípadnou, cizí. Jeho zásahy naštěstí nemají na takový tajný milostný život větší vliv – a lze jen hádat, kdo přežije déle. Zda člověk, popisující a zkoumající vše kolem sebe, nebo dvě stvoření, kterých si nikdo kromě Chadimové dosud nevšiml. (Marie Nedoryová)