Borokosy
Borokosy svojí úsměvností a jemnou ironií citlivě zachycují atmosféru počátku sedmdesátých let. Autor však s chutí vypráví především o tom, co má nesmírně rád: všechny ty prosté lidičky, jejich bohatý vnitřní život a koloběh věcí obyčejných, který stupidnost normalizace nemohla příliš zasáhnout. Tento kontrast doby pak Pavel Bošek s nadhledem směřuje k humoru českého člověka a na venkov, do české krajiny. Je to osvědčená a typická haškovská filosofie národa, jenž lze sice dočasně pokořit, avšak nikoliv trvale zlomit. Inspirace názvu Chevallierovými Zvonokosy je zřejmá.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!