Lupiči mrtvol

Napsat dobrý horor – hrůzostrašnou povídku – není tak snadné. I v tomto literárním druhu je jen několik opravdu velkých mistrů, třebaže se lidé odjakživa s oblibou nechávali děsit četbou. Motivy a situace typické pro horrory lze najít už v pohádkách, ve staré čínské literatuře i v antické próze. Oč jde? O zježené vlasy a husí kůži na zádech – jistě; především ale o děs z neznáma, nepoznatelna, nevyslovitelna. Vnější kulisy mohou být nejrůznější: nevinná meluzína hvízdající v komíně, jež náhle připomene lidský pláč; světla či zvuky v opuštěném zámku; upíři, staletí čekající na čerstvou lidskou krev; nedobrovolná izolace v pokoji šílence; souboj vyčerpaného člověka s hladovou krysou na pustém ostrůvku; převtělení vlkodlaci a hydry; přízračné výpravy na opuštěné hřbitovy; danajské dary zlověstných příchozích z minula či budoucna; hlasy dávno mrtvých Stačí jen otevřít tuto knihu a hned budete vědět v čem spočívá kouzlo horroru...

11-004-70