Půst
Půst je kniha příběhů.
Každá vzpomínka je příběh, autor píše pravdivě, nic si nevymýšlí, nebo jen trochu.
Příběhy se valí, řadí se do více než čtyřiceti kapitol tak, jak šly za sebou, tak jak jedna inspirovala druhou.
V knize jsou silné příběhy života, rodiny, příběhy přátel, žen, kamarádů, smutné i veselé i příběh party ze statku v Posázaví na konci dní, klasická post apokalyptická, veskrze opojná, drsná i humorná vize konce civilizace a vzniku nové civilizace na troskách té naší, ve které hlavní slovo má Bohyně Kalila či Kulajla a její syn, nejčistší duch Spiritus.
Bohyně Cao-Ila (čti kulajla nebo kalila) je personifikovaná nalezenými sudy ve sklepení statku plné nejlepší a nejzakouřenější dvanáctileté skotské singlmalt whisky, které nikdy neubývá, magický proces materializace se nakonec naučí všichni členové nové civilizace. Syn Bohyně, Nejčistší Duch Velký Spiritus, prostupuje postupně vše a všechno.
Půst je o vztahu Čechů a Němců, o vztahu Slovanů a Germánů, o vztahu Germánů a zbytku světa, o vládcích světa, o Ráji i Říši. O ženách i mužích. O pisatelově práci malířské i učitelské, o jeho komunikaci se studenty, kterou dokumentuje řadou reálných mailů. O manželství, lásce i zradě.
Celou knihou se prolíná pan Čepička a jeho pes.
Sere pes.
Stejně tak nás na pouti Půstem provází Šeherezáda a Princ, řekl bych, hrají až hlavní vedlejší role, je-li vůbec v knize někdo hlavní a někdo vedlejší, všechny figury, protagonisti příběhů, jsou plné těl a duší a nade vším se vznáší duch Bohyně i puch alkoholu.
Autor příběhy píše i sám v nich hraje, někdy až za hranou, Půst je o svobodě, lásce k přírodě, řekám, lidem i pokusem najít sám sebe.
Půst je skládačka střípků paměti, myšlení, cítění, lidského snažení, je to odvážná kniha, upřímná až bolí.
Jak staří často říkají, není třeba si nic vymýšlet, jeden život sám na příběh stačí a jedna mysl a imaginace ho pěkně dobarví.
Můžu jen dodat, že nejedna duše si popláče, možná i duch si zaskotačí.
Komplikovaná stavba, svérázná nekonečná syntax, myšlenky přeskakují z jedné na druhou, zase se slévají, zanořují a vynořují, není to lehká četba, ale je to síla.
Málokomu se bude líbit a málokdo knihu dočte, právě pro ty z mála z vás to píšu.
Každá vzpomínka je příběh, autor píše pravdivě, nic si nevymýšlí, nebo jen trochu.
Příběhy se valí, řadí se do více než čtyřiceti kapitol tak, jak šly za sebou, tak jak jedna inspirovala druhou.
V knize jsou silné příběhy života, rodiny, příběhy přátel, žen, kamarádů, smutné i veselé i příběh party ze statku v Posázaví na konci dní, klasická post apokalyptická, veskrze opojná, drsná i humorná vize konce civilizace a vzniku nové civilizace na troskách té naší, ve které hlavní slovo má Bohyně Kalila či Kulajla a její syn, nejčistší duch Spiritus.
Bohyně Cao-Ila (čti kulajla nebo kalila) je personifikovaná nalezenými sudy ve sklepení statku plné nejlepší a nejzakouřenější dvanáctileté skotské singlmalt whisky, které nikdy neubývá, magický proces materializace se nakonec naučí všichni členové nové civilizace. Syn Bohyně, Nejčistší Duch Velký Spiritus, prostupuje postupně vše a všechno.
Půst je o vztahu Čechů a Němců, o vztahu Slovanů a Germánů, o vztahu Germánů a zbytku světa, o vládcích světa, o Ráji i Říši. O ženách i mužích. O pisatelově práci malířské i učitelské, o jeho komunikaci se studenty, kterou dokumentuje řadou reálných mailů. O manželství, lásce i zradě.
Celou knihou se prolíná pan Čepička a jeho pes.
Sere pes.
Stejně tak nás na pouti Půstem provází Šeherezáda a Princ, řekl bych, hrají až hlavní vedlejší role, je-li vůbec v knize někdo hlavní a někdo vedlejší, všechny figury, protagonisti příběhů, jsou plné těl a duší a nade vším se vznáší duch Bohyně i puch alkoholu.
Autor příběhy píše i sám v nich hraje, někdy až za hranou, Půst je o svobodě, lásce k přírodě, řekám, lidem i pokusem najít sám sebe.
Půst je skládačka střípků paměti, myšlení, cítění, lidského snažení, je to odvážná kniha, upřímná až bolí.
Jak staří často říkají, není třeba si nic vymýšlet, jeden život sám na příběh stačí a jedna mysl a imaginace ho pěkně dobarví.
Můžu jen dodat, že nejedna duše si popláče, možná i duch si zaskotačí.
Komplikovaná stavba, svérázná nekonečná syntax, myšlenky přeskakují z jedné na druhou, zase se slévají, zanořují a vynořují, není to lehká četba, ale je to síla.
Málokomu se bude líbit a málokdo knihu dočte, právě pro ty z mála z vás to píšu.
Komentáře
Přihlas se, abys mohl/a přidat komentář.
Zatím žádné komentáře. Buď první!