Ghazálího výklenek světel

Přední myslitel islámského klasického věku Abú Hámid al-Ghazálí (1058–1111) ve svém díle originálním způsobem spojil téměř všechny duševní disciplíny své doby. Studoval islámské právo, byl profesorem islámské teologie a soukromě bádal v řecké filosofii. Po své konverzi, jež se stala historickou, nakonec zakotvil v súfismu.

Na sklonku života zachytil podstatu náboženství v nedlouhém, hutném, ale přístupném textu nazvaném Výklenek světel (Miškát al-anwár). Kniha nese jméno podle koránského Verše světla, jehož je komentářem, jakož i podle svého tématu poznání osvícením. Pro svůj netradiční pohled na duchovnost na pomezí filosofie a mystiky vyvolává Výklenek už několik století údiv.

V doprovodné stati Zora Hesová zasazuje text do kontextu soudobých věd a do Ghazálího životního projektu oživení náboženství. Ukazuje jeho trojí perspektivu na náboženství, založenou na filosofickém pojetí lidské přirozenosti, na koránském pojmu Boží jedinosti (tawhídu) a na súfijské duchovní praxi.