Mariola

Spisovatelčin poslední román, který je vyjádřením jejího životního zaujetí pro divadlo a ve kterém divadlo učinila hlavním předmětem děje. V časovém úseku od napoleonských válek po 20. léta 20. století, ve zkratkovém vypsání osudů českého loutkáře Matěje Kopeckého, pařížských pierotů Jana Dvořáka-Debureaua a jeho syna Karla a na osudech členů jejich rodin v Praze i v Paříži zachycuje vývoj všech forem divadelního umění a všech typů herectví na všech světových scénách v tomto období. Líčí opovrhované společenské postavení českých ochotníků, "herců z libosti" a jejich zásluhy o české divadlo, zaznamenává počátky kinematografie a dotýká se sociálních úkazů doby na tomto poli: postavení slepých hudebníků, štvaní za rolemi, intriky, zápasů s dluhy, a podává obraz celé někdy kletby, ve kterou tehdejší společenský řád dovedl proměnit hercovu práci. Náplň románu pak vyústí do postavy mladé herečky Marušky-Marioly, pravnučky Kopeckého, která - nespokojena s formami, které divadlu dává buržoasie - se stává filmovou herečkou, domnívajíc se, stejně jako její generace, že film je záchranou divadelního umění a vytváří tak další jednání.

První vydání